Nebezpečí epidemií v našich zemích se stalo aktuální během kolonizace ve vrcholném středověku, kdy vzrostla populace a hromadně se zakládala sídla s vyšší hustotou obyvatel. Jedna z pohrom provázená hladem a morem proběhla na přelomu let 1281-1282 po bitvě na Moravském poli, za správcovství Oty Braniborského. Zlom v celé Evropě nastal v polovině 14. století, kdy se procesy související s kolonizací a všeobecným růstem dostaly za zenit a svět upadal do všeobecné krize. Jejím znakem se stala „černá smrt“, pravý mor, zavlečený obchodníky z Východu do Středomoří a poté dále do Evropy.
Našim zemím se první vlna moru vyhnula, dopady však měla už vlna druhá od závěru padesátých let 14. století. Byť tuto dobu máme spojenou s idealizovaným Karlem IV., Evropa se tehdy zmítala v problémech. V roce 1357 zaznamenáme epidemii na Žatecku a v Praze, o rok později na celém našem území. Naplno udeřila černá smrt na české země v roce 1380. Výzkum historika Eduarda Maura doložil silné dopady této vlny na Rakovnicku a Slánsku, konkrétní zprávy o katastrofě získal z Manětína nebo z Teplé.
O přesných demografických a statistických údajích můžeme pro tuto dobu pouze snít. Pohybujeme se víceméně na poli odhadů a pravděpodobností. Velkou úlohu zde sehrávají církevní prameny, které už tehdy evidovaly počty farářů v jednotlivých děkanátech, tedy v církevních správních oblastech. Do našeho regionu zasahoval děkanát slánský a rakovnický. Tím prvním se zabývala Jana Kindlová, která sledovala úmrtí farářů v letech 1354–1430 v konfirmačních a erekčních knihách. Zatímco od roku 1354 běžně v rámci děkanátu umírali 0–2 faráři ročně, v roce 1358 jich zemřelo pět a v roce 1380 dokonce osm, což je vůbec nejvyšší počet za toto zkoumané období. Mor postihl hlavně tehdejší Slánsko: v roce 1380 zemřeli faráři v Dřínově, ve Smečně, ve Vinařicích, v Knovízi, ve Strašecí nebo na Stochově. Přesnější údaje máme z Prahy, například v jednom dni roku 1381 tam zemřelo přes tisíc osob.
Z církevních pramenů můžeme interpretovat i situaci na Křivoklátsku, které ve 14. století náleželo k děkanátu rakovnickému. Tím se ve své diplomové práci zabýval Ondrej Mandzák, ovšem okolnosti úmrtí farářů nezkoumal. Také on využil předhusitské evidenční prameny církevní provenience, tedy konfirmační a erekční knihy, dochované od padesátých let 14. století, a sestavil alespoň posloupnosti jednotlivých plebánů. Nechceme se tu zabývat celým děkanátem, zajímají nás lokality, které ve sledovaném období obklopovaly samotný Křivoklát. Nejbližší farní kostel se nacházel v Městečku. Další blízká farní centra najdeme v Nezabudicích, v Panoším Újezdě, ve Hvozdě, ve Skryjích nebo ve Zbečně.
Ve Hvozdě nepochodíme, kolem roku 1380 zde už delší dobu seděl kněz Jan, který odtud odešel po roce 1382. Zajímavější bude Městečko. Jako prvního kněze tam doložíme jakéhosi Čanibora, jenž v prosinci 1354 zemřel. Důležitý pro nás bude Mikuláš z Hostivic. Ten v Městečku sloužil v letech 1363 až 1380 a zemřel před 16. květnem posledně uvedeného roku. Podobně na tom jsme v Nezabudicích, kde po dlouhé službě (od roku 1364) odešel z tohoto světa farář Prokop z Lubné, a to před 30. červencem 1380. V Panoším Újezdě se smrt faráře neprokázala, v letech 1369–1392 tam sloužil Martin Aleš z Vidhostic. Ve Skryjích doložíme úmrtí farářů k letům 1375 (Benedikt) a 1378 (Václav z Benčic). Dalším knězem byl Zdislav ze Sebečic, který odešel až po roce 1382. Ve Zbečně nám chybí prameny. Po roce 1372 tam sloužil kněz Wolkmar, ale kdy a jak skončil ani kdo jej vystřídal, nevíme.
Z uvedených zpráv vyplývá skutečnost, že v roce 1380 zemřeli kněží ve farnostech situovaných nejblíže Křivoklátu: v Městečku a v Nezabudicích. Nejistý je osud kněze ve Zbečně. Také vzhledem k tomu, že k roku 1380 doložíme nadměrné úmrtí farářů ve slánském děkanátu, nebude nastíněná situace v okolí Křivoklátu zanedbatelná. Už jsme uvedli, že na Slánsku zemřelo v tomto roce 8 plebánů. V rámci Rakovnicka můžeme z církevních pramenů sledovat 48 lokalit, kde se k roku 1380 nacházeli jednotliví kněží. Těch tehdy prokazatelně zemřelo 11, téměř jedna čtvrtina. Šlo o farnosti v Blšanech, v Kroučové, v Lišanech, v Lužné, v Městečku, v Nesuchyni, v Nezabudicích, v Olešné a ve Veclově, Všehrdech a Vysoké Libyni. Hrozivost čísla se znásobí dalším zjištěním, že k roku 1379 doložíme v rakovnickém děkanátu smrt „pouze“ jednoho faráře (Běsno) a k roku 1381 nedoložíme úmrtí žádného. Nikdo také nezemřel roku 1358, kdy Slánsko přišlo o 5 kněží. Rok 1380 je tak dostatečně výmluvný jak pro rakovnický děkanát, tak pro samotný Křivoklát.
Pokud přijmeme myšlenku, že uvedení plebáni zemřeli na tehdy aktuální morovou nákazu, pak se kolem Křivoklátu mohlo vytvořit jedno z ohnisek. To ovšem můžeme jenom předpokládat. Hrad byl výraznou lokalitou, kde lze očekávat zvýšený pohyb lidí a návštěvy či pobyty osob z jiných oblastí. A jak víme, taková skutečnost šíření epidemií podporuje.
***
Konfirmační knihy jsou důležitým evidenčním pramenem pro předhusitské období. Níže ukázky editovaných zápisů o uvedení nového kněze do Městečka (16. 5. 1380) a do Nezabudic (30. 7. 1380):
*
JČ