Nakladatelství Veduta zahájilo v roce 2018 novou ediční řadu s názvem Útrapy a hrůzy třicetileté války. První publikace vzešla z pera Jana Uhlíře a věnovala se bitvě na Bílé hoře. Druhou sepsal Jan Kilián a zvolil téma obléhání Plzně v roce 1619. Tentýž autor se zhostil i třetí knížky uvedené řady a zaměřil se na události posledního švédského dobývání Prahy na samém konci třicetileté války. Zkušený historik má za sebou bohatou odbornou práci zasvěcenou právě tomuto evropskému válečnému konfliktu a je patrné, že s celým edičním počinem souvisí.
Jednotlivé publikace nejsou velké rozsahem, nebylo tedy jednoduché tak složitý komplex problémů, jaký rok 1648 bezesporu představuje, vtěsnat na sedmdesát stran výkladu. Text se drží především vojenských záležitostí. Rekapituluje zájem hlavně českých historiků o danou problematiku a shrnuje švédské angažmá na našem území ve třicátých a čtyřicátých letech. Posléze chronologicky podává sled jednotlivých událostí. Kilián přitom nezapomíná na středoevropský kontext a využívá svou dobrou orientaci v německé literatuře a v pramenech. Výklad je vhodně doplněn o medailonky protagonistů závěru války včetně pražské obrany a vyniká kvalitním barevným i černobílým obrazovým doprovodem.
Jisté snaze po úspornosti musely ustoupit další souvislosti. Pouze zmíněno je známé švédské loupení v pražských městech. Obsah kořisti i problém jejího transportu do severního království není podrobněji rozveden. Podobně si autor méně všímá technického zajištění celé akce, jak během obléhání Prahy ve druhé polovině sledovaného roku, tak za zdlouhavé švédské okupace a při dalších vojenských operacích. Logistika, zásobování a vůbec hospodářská podpora odčerpávaly z přilehlých regionů tolik potřebné zásoby pro nadcházející zimu. Postižená města a panství to ve svých pramenech reflektují velmi citlivě. Taktéž samotné přepadení na konci července ze směru od Rakovníka není blíže rekonstruováno, nenašel jsem ani odhad počtu vojáků a složení sboru. I brzký odjezd generála Königsmacka a dalších švédských důstojníků z Prahy je vcelku přehlédnut, byť závěru okupace se věnuje Epilog.
Celá publikace seznamuje čtenáře s daným tématem srozumitelně a solidně. Obsahuje soupis základní literatury, v rámci obrazového doprovodu i jednoduché a dobře pochopitelné mapky. Text je živý a čtivý a působí lehce, jak je stylu Jana Kiliána vlastní. Uspokojí tedy ani ne tak odborníky jako spíše zájemce o dějiny třicetileté války z řad širší veřejnosti.
I když publikace nabízí na přepadení Prahy jen určitý úhel pohledu, svou stručností, čtivostí a příjemně zpracovanou grafikou čtenáře jistě přitáhne a dá jim solidní vhled do situace v roce 1648.
Jan Kilián, Bitva o Prahu v roce 1648. České Budějovice, Veduta 2018, 112 s.
JČ
