Smírčí kříž? Celní kolo? Hraniční mezník? Někdy stěží určíme pravý důvod vzniku takové památky. Na Rakovnicku se těchto kamenů dochovalo několik. Mají záhadný původ a jejich vznik i stáří jsou obestřeny tajemstvím. Tak je to i s křivoklátským křížem. Dnes jej najdeme na parkánech hradu, nedaleko od hlavní věže. Kde se vzal na tomto nepůvodním místě? Kde se s ním setkávali naši předkové?
Někdy po roce 1913 začal v Praze psát své paměti vysloužilý fürstenberský stavební inspektor Ing. Jan Urban. Vložil do nich řadu kreseb, náčrtků, popisů a dalších pozoruhodností. Týkají se samotného hradu a samozřejmě i Amalína, Bud a jejich okolí. Setkáváme se zde poprvé s hledaným kamenem. Urban o něm napsal: Pískovcový kámen k označení cest na Křivoklátsku. Nalezen na staré, tak zvané Pražské cestě v polích jihozápadně od lesní kaple sv. Eustacha u Křivoklátu. Zaměřil 19. 3. 1882 Inž. Urban. Stavitel k náčrtku zapsal i rozměry: kámen je 1,21 m vysoký, 0,65 m široký a jeho tloušťka je 0,24 cm. Jednotlivá ramena kříže, vystupující plasticky z plochy, jsou silná 0,10 m.
Zdá se, že rok 1882 může být také letopočtem nálezu kamene. Přesné místo Urban nezaznamenal, jen obecně zapsal uvedenou polohu. Křivoklátský archivář Rudolf Maxera však k Urbanovu zápisu připojil dne 1. 7. 1933 poznámku: U polní cesty od Černého lesíka ku školce v Habřině. Na udání pamětníka p. Stanisl. Rysky st. O něco později Urban celý zápis doplnil poznámkou: Kámen tento byl hospodářskou správou použit jako překladová deska přes stoku před domem čp. 4 v Křivoklátě. Můžeme soudit, že se tak stalo krátce po jeho nálezu.
Jak dlouho sloužil kámen jako překlad přes amalínskou strouhu, nevíme. Setkáváme se s ním v roce 1938, když rakovnický archivář Jan Renner vydal tenkou publikaci nazvanou Kamenné památky. Dotkl se v ní i kamene z Křivoklátu a napsal, že když byl kámen před čp. 4 objeven, byl požádán lesní rada p. J. Šnobl, aby jej zachránil před zničením, dal jej ochotně vyzvednout a postaviti tam, kde jistě ujde osudu, jaký by jej byl stihl, kdyby déle byl býval ponechán na místě svého posledního určení. Jistě se tak stalo kolem roku 1933, když Maxera zapsal svou poznámku. V roce 1938 se kámen už nacházel na hradě, kde byl podle Rennera o zeď veliké věže podepřený. Na přiloženém snímku vidíme, že není ani zčásti zakopaný.
Od té doby se kámen nacházel uvnitř hradu. Až donedávna jej mohli návštěvníci spatřit na druhém nádvoří, u východu z bývalé krčmy, dnes svatební síně. Kolem roku 2010 byl přemístěn na parkán a částečně zahlouben na místě, kde spočívá dodnes. Jan Renner podal i své vysvětlení účelu této památky: Zmiňovati se o významu pražské silnice v dávných dobách bylo by zbytečno. Jest jisto, že se na ní sběhly různé události uplynulých staletí. Upomínkou na ně byly mnohé kamenné památky.
Tak zvanou „pražskou cestu“ najdeme na mapách 19. století. Táhla se od Písků k Městečku, kde se stáčela přes Polínka k Amalínu. Jedna z variant mapování stabilního katastru zde na okraji lesa, poblíž současné hlavní silnice, zaznamenala značku stojícího kamenného objektu, zhruba v místech dnešní lesní závory. Cesta odtud vedla kolem roku 1840 přímo k lesní školce (Baumschule). Že by uvedený objekt mohl být kámen s křížem, který hledáme, je ovšem pouhá domněnka. Doklad pro to nemáme.
Kámen na hradě už bude navždy mlčet, proč byl vytesán a kde byl původně umístěn. Možná se ještě podaří objevit přesnější zprávu v písemných pramenech. Možná nám některý křivoklátský pamětník osvětlí další souvislosti. Možná někdo ví o kameni více…
JČ
