V době romantismu, kdy rostl zájem mimo jiné o české hrady, začínal být pro veřejnost objevován i Křivoklát. Přitahoval slavnou středověkou minulostí, spojením s českými králi, ale i hlubokými lesy a drsnou okolní přírodou s vysokými kopci. Po velkém požáru hradu v roce 1826 se mohlo začít s opravami a proměnou této prvotřídní památky. Nešlo však jen o hrad, ale i o úpravy jeho okolí. Holé kopce začaly být systematicky zalesňovány a protkávány sítí pěšin a cest, často zpevněných nasucho skládanými opěrnými zídkami z kamenů. Dodnes se jich zde nachází bezpočet. Návštěvníkům se nabízely neotřelé výletní cíle, lavičky a krásné pohledy nejen na hrad, ale i do přilehlých údolí, okrášlených vodotečemi. Okolí hradu se měnilo v odpočinkový procházkový park.
Jedním z takových cílů se stalo křivoklátské Paraplíčko s výhledem na obec Roztoky, tamní hamry a na soutok Rakovnického potoka s Berounkou. Paraplíčko vznikalo nejspíše v této době, ještě před polovinou 19. století. V pátek 21. srpna 1846 jej navštívil mladý český básník Václav Hanuš Kokořínský a své dojmy nám popsal:
Ještě toho dne vedl mě p. M. na takzvanou „cestu k parapleti“, která na stráni pohoří proti Křivoklátu východně se pnoucího, zřízena jest a vyhlídku na hrad v té samé podobě nám poskytuje […]. V pohledu na staroslavný hrad se pokochavše, šli jsme po oné cestě dále a přišli až k onomu parapleti, od něhož cesta jméno dostala a kdež také svůj konec má. Paraple toto není nic jiného než besídka na způsob deštníku zřízená. Jest to vskutku znamenité místečko a zcela se nedivím, že křivoklátští páni úředníci i tamější krásná pleť tak si je zamilovala a o jeho okrášlení tak horlivě pečuje.
Překvapeno tu oko mé tou nejkrásnější vyhlídkou, jaké užíti mi kdy přáno bylo. Na západ otvírá se přede mnou široké údolí, jímž „Mže strebronosná“ své hravé vlny žene, je o patu skály, na níž stojím, rozráží, svůj břeh na podobu kotle zahýbá a brzo opět do jiného údolí zabíhajíc, sledujícímu zraku se ztrácí. Zde také pod skálou červený Rakovnický potok do Mže se vlévá. Naproti nám na pravém břehu řeky rozkládá se vesnice Roztoky se železnými hamry, které poblíž řeky stojí a zvláštního podívání za večera poskytují, kdežto z komínů sršící jiskry nad hamry zářivé sloupy působí. Pozdvihnu-li zrak výše, tu samé pohoří a homole spatřím, ježto jaksi zádumčivě jako ohromné mohyly nad lidskými příbytky čnějí. Od Roztok na západ ukazoval mi p. M. na několik pahorků, mezi nimi údolí že Hroby nazvané jest, pravil, kdež prý také vskutku mnoho hrobů a starožitností odkryto bylo.
Kromě jiných si asi o sedmdesát let později, někdy v druhém desetiletí 20. století, vzpomněl na Paraplíčko vysloužilý křivoklátský stavební inspektor Jan Urban, který si též pořídil drobný náčrtek této malebné stavby. O Paraplíčko se v minulosti staral, když byl ve fürstenberských službách:
Touto pěšinou, vedenou po úbočí příkré stráně lesní, lze v chladném stínu, zvláště v létě velice příjemném, odbočiti z okresní silnice proti pivovárním sklepům a přijíti až na skalní lesní výběžek proti obci roztocké, kdež postavena dřevěná lavička kolem dubového sloupu, opatřeného šindelovou kuželovitou střechou, kdež se všeobecně říká U Paraplíčka. Málokterý navštěvovatel Křivoklátu opomene navštíviti toto půvabné místo, z něhož si přináší ty nejluznější dojmy získané pohledem na horskou krajinu a romantické údolí řeky Mže čili Berounky.
[…] Když staré Paraplíčko počalo se viklati a šindelový kryt také vyžadoval potřebné opravy, byl po návrhu pisatele tento památný objekt zcela nově upraven a jest podnes milým útulkem poutníků toužících po odpočinku, zvláště pak mládeže, jež vyrytím svého jména do dřeva hledí svoji návštěvu trvale poznamenati. Mnoho srdcí šípem lásky prostřelených lze tu spatřiti a čísti různých průpovědí. Ano, nějaký vtipný turista na stropě střechy v prkně vyřezal šíp směrem dolů k řece a k tomu nápis: Výška vody ze dne 25. května 1872. Rekonstrukci Paraplíčka provedl mistr tesařský Josef Šnobl z Křivoklátu.
Křivoklátský archivář Rudolf Maxera připojil poznámku: Roku 1929 opraveno Paraplíčko již nákladem vrchní správy státních lesů stavitelem Max. Šnoblem.
Paraplíčko tak zdobí skalnatý výběžek nad Berounkou už téměř dvě stě let. Stalo se výmluvnou připomínkou romantických časů, kdy Křivoklát nebyl ještě masově navštěvován, ale na hrad zavítali četní cestovatelé a poutníci. Mezi nimi i básník Václav Hanuš Kokořínský nebo před ním Karel Hynek Mácha.
JČ